Diagnóza mama hotel: Co se událo špatně, když dnešní třicátníci nechtějí opustit rodičovské hnízdo?

Překročíme práh 18 a myslíme si, že se nám otevřely brány dospělosti, ve které jsme si sami sobě pánem. Avšak fráze postavit se na vlastní nohy je něco, co je snazší vyslovit, ale těžší zavést do praxe. V důsledku toho se ženeme za zážitky nebo si vychutnáváme "mama hotel" dávno poté, co jsme měli být pryč z rodičovského hnízda. Chybí nám odpovědnost nebo jen bereme, co nám život nabízí?

Zdroj: Profimedia
Zdroj: Profimedia

Dospělými se tak či onak staneme, je však na nás, zda to i zrealizujeme

Mít osmnáct je tak symbolické... Tak dlouho na ni jako děti prahnoucí po kousku svobody a nezávislosti čekáme, že si myslíme, že v den, kdy ji dosáhneme, se najednou změníme na skutečného dospěláka. Po letech se většina z nás tomu jen zasměje a dokonce ještě ve třiceti se mnozí necítíme jako dospělí. Na prahu dospělosti sníme o tom, kde budeme za 5, 10 či více let, a po letech bilancujeme a zjišťujeme, že jsme se možná posunuli směrem, kterým jsme nechtěli, nebo že jsme se ani moc v životě neposunuli. Možná jsme naopak fyzicky procestovali kus země, ale psychicky se cítíme jako to dítě, které se vrací pozdě z párty domů a čeká, co mu rodiče druhý den řeknou. V osmnácti nechceme od nich nic slyšet, ve třiceti od nich mnozí čekáme, že nám poradí, co udělat se svým životem. Psycholožka Mgr. Lenka Šajtlavová tento přechod k dospělosti popisuje takto: "Tento věk je obdobím, které nám otevírá nové možnosti fungování v životě, kterým se nevyhneme ... Ukončuje se vzdělávání a stojíme před rozhodnutím, zda nastoupit do práce nebo jít dále studovat nebo cestovat ... Ať chceme nebo ne, dospělými se staneme, ale je už pak na našem rozhodnutí, jak s tímto faktem naložíme a zda jej opravdu zrealizujeme."

Mohlo by vás zajímat: Tři důležité znaky, které se přenášejí z matky na dceru: Toto vám předala vaše máma, ubraňte tomu své děti

V minulosti měli v dospělosti více jistot

Když přemýšlím nad tím, jak se postavili na nohy kdysi naši rodiče, nechápu, jak to všechno zvládli a přitom nás stihli i vychovat. Zajisté, mámy nás měli v 18, 20, jejich mámy se stávaly babičkami již v 45 a děti měl kdo hlídat. Pracovalo se většinou od šesti do dvou a padla. Pak se šlo na stavby, po zahradách, my jsme rostli, rodiče dostavěli, nás vychovali a pomalu ve čtyřicítce měli ještě i splacenou půjčku na dům. Pamatuji si, když moji rodiče oslavovali 30. Bylo mi 10 let a pomyslela jsem si, že jsou staří. Dnes mám třicítku na krku já a cítím se stále na 18. Jasné, možná už nemohu pařit a běhat po každé chatě jako v těch 18, ale jinak se cítím někdy stejně. Znamená to, že jsem méně zodpovědná než moji rodiče v mém věku? Psycholožka Šajtlavová nabízí i v tomto svůj pohled na věc: "Domnívám se, že v minulosti bylo hlavním faktorem i to, že rodiny byly motivované jakousi jistotou, která vycházela z uzavření manželství. Také už během školy si firmy vybíraly studenty a rovnou po škole je zaměstnali. Prostředí, vliv médií, doba jako taková podporovala rodinu, motivovala k tomu, aby člověk žil ve stabilitě ... Těžko říci, zda doba, kterou jsme žili, byla lepší než ta, kterou žijeme dnes... "

Dnes musí mít mladí dravost a být do jisté míry samostatní

Jak dále dodává, dnešní doba nabízí mladým různé možnosti a výzvy, které nebyly v minulosti přístupné. V důsledku toho máme možnost výběru, volby, přemýšlení si, dopřání si času, co chceme, kam půjdeme, jací budeme, i kdy reálně dospějeme. "To může být něčím, co nás posouvá dopředu a myslím, že to z nás může dělat akčnejší, dravější, do jisté míry samostatnější, v něčem zralejší, zkušenější lidi," objasňuje dále. V důsledku doby, ve které žijeme, se tedy po překročení prahu dospělosti rozhodneme cestovat nebo dále vzdělávat, a nechat si ještě zadní dvířka. Možná mnozí jdeme hned pracovat, ale zjišťujeme, že pracovní kolotoč, rutina, stereotyp, vázání se na jedno místo ještě není to, co v daném okamžiku od života chceme. V té chvíli pochopíme, že být dospělý s sebou přináší nejen tu svobodu, po které prahla naše duše, ale i placení účtů, hledání vhodného bydlení, partnera a množství dalších věcí, které nejsou najednou tak jednoduché, jak jsme si kdysi vysnili. Na margo srovnání třicátníků kdysi a dnes Šajtlavová dodává: "Můžeme se bavit o množství výhod i nevýhod každé z těch dob ... Myslím, že žít podle vlastních představ a naplňovat své očekávání je v pořádku, využít možnosti, které jsou nám nabízeny, ale zároveň zůstat pokorný, autentický, nesnížit vnímání jen na sebe samého, vnímat život jako něco rozmanitého a hlouběji s jistým poselstvím."

Čtěte také: Tyto 4 věci naučí děti jen prarodiče: Právě toto je důvod, proč by s nimi měli trávit více časuá

Na prahu třicítky začínáme i od nuly, ale se zážitky

O odsouvání zakládání rodiny, řešení bytové otázky či hledání vhodného partnera existuje dnes množství článků a polemik. I z úst našich rodičů si na toto téma vyslechneme někdy více, než jsou naše uši schopné poslouchat. Dlouho se hledáme, jakoby odsunujeme naši dospělost, stále se přesvědčujeme, že máme přece ještě čas, že dnes je jiná doba. Odjíždíme, zkoušíme, život se snažíme žít podle vlastních představ, nechceme být nikým a ničím alespoň ještě na chvíli

limitováni, ale na prahu třicítky se hodně z nás vrací domů, do rodičovského hnízda, možná mnozí do svého staré dětského pokoje a začínáme v jistém směru od začátku, od nuly. I Šatlavová přiznává, že ve své praxi se setkává s lidmi, kteří opravdu tímto způsobem fungují. Na druhé straně říká: "Možná začínají od nuly, ale ne po všech stránkách ... Je to něco, co souvisí s dobou, v níž se pohybujeme, co se od nás očekává, co jí umíme nabídnout a zároveň ona nám ... Domnívám se, že právě i zmíněnými možnostmi, dobou, která nabízí rozvíjení se, prostor na seberealizaci, může mladý člověk déle setrvávat ve svobodnější etapě svého života ... Dnes to opravdu nemusí být jen o tom založit rodinu, najít si práci, vychovat děti. Žije se jiným tempem, jiným způsobem, dominují zážitky, zkušenosti, poznávání světa, na druhé straně i nahánění se za majetkem, finančním zabezpečením ... Čili možná taková jednostranná, někdy až sebestředná orientace ... Myslím si, že je to jen odrazem doby a naší schopností přizpůsobit se."

Život "nedospělého" nám jistou svobodu nabízí, viz "mama hotel"

Dalším projevem doby, ve které žijeme, je i "máma hotel". Mnozí z nás i poté, co mají manžela, manželku a dokonce děti, neřeší bydlení, ale zůstávají žít pod jednou střechou v rodičovském domě. Někteří z nás mají tedy "mama hotel" k dispozici i déle než do třicítky. Na druhé straně si mnoho z nás skutečně nemůže dovolit vlastní bydlení, vysokou hypotéku hned ve dvaceti. Doba je v tomto neúprosná a dá se říci, že v tomto ohledu k nám krutější. Musíme si nejdříve něco našetřit, ale na rovinu, bez hypotéky se většina z nás i tak neobejde. Mnozí na vlastní bydlení prostě skutečně ještě nemáme ani ve třiceti, ale mnohým to tak i vyhovuje. Šajtlavová se rovněž setkává v praxi s tím, že do ambulance k ní přicházejí partneři, pro které je pohodlné využívat pomoc a přítomnost rodiče: "Důležité je, nakolik převáží výhody takového soužití nad nevýhodami, resp. omezeními, která mohou být následně motivující k tomu, aby situaci změnili."

Nepřehlédněte: Nejčastější chyby rodičů ve výchově dětí: Tímto podkopávájí hodnoty vyrůstající příští generace

Především možná svobodným nevadí, že jim jejich matka pere špinavé prádlo i po třicítce nebo dělá "kakao do postele každou sobotu ráno". Ano, na dobré se snadno zvyká, ale realita nakonec doběhne každého. Možná tito z nás jsou příkladem toho, kdy se dospělost odsouvá bokem z nesprávných důvodů, což ostatně připouští i psycholožka: "Pokud člověk žije s rodiči, věnuje svůj čas i finance zejména sobě samému, řekněme, že k této oblasti zcela zodpovědně nemusí přistupovat ... Čili dalo by se říci, že jistou svobodu nám život, nedospělého nabízí a to může být pro nás přijatelnější, lákavější verze."

Upoutávku na aktuální číslo magazínu feminity LÉTO 2019, které je právě v prodeji, najdete ZDE.

 

Foto:
Profimedia, Marcel Gonzalez Ortiz
Zdroj:
MG

Související články

Diskuse k článku

comments powered by Disqus

Nejčtenější články

Obsah online magazínu feminity.cz je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu, nebo jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu zakázáno.

Kontakt

© Copyright 2019 Frogfoot s.r.o..