Do jaké míry dokážeme změnit vzhled naší postavy? 70% tvoří geny, které jsme zdědily, zde je vysvětlení

Kolik procent tvoří geny a nakolik dokážeme změnit vzhled naší postavy? Odpovídá profesionální fitness trenér Michael Achberger.

Zdroj: Profimedia
Zdroj: Profimedia

Líbí se vám nohy nějaké modelky? I vy byste chtěly mít podobné, ale máte je úplně jiné: sloupovité, svalnaté, se širokými lýtky, pro které jste si nekupovaly úzké kalhoty. Sportujete, cvičíte, celkem zdravě jíte, vaše nohy jsou sice pevnější, ale celkově se příliš nemění.

Mohly by se změnit? Já říkám, že ano, ale jen částečně. Genetika tedy velí jinak. Naše genetika ovlivňuje vzhled naší postavy až ze 70%. Postavu můžeme zdědit po matce i otci, přestože jsme opačného pohlaví. Když má jeden z nich silné stehna a lýtka, existuje větší než poloviční pravděpodobnost, že na tom budeme stejně. Stále však zůstává poměrně velký prostor na to, abychom svou postavu ovlivnily, a to hlavně životním stylem.

Přečtěte si: Nová postava za 15 minut denně: Pokud si osvojíte tento cvik během měsíce, stane se pro vás nové tělo realitou

Jedno procento odlišnosti

Geny ovlivňují nejen tvar postavy, ale i tělesnou hmotnost, zpracování potravy, a také rozložení tělesného tuku. Jsou určitou pracovní jednotkou naší DNA a dědíme je po rodičích nebo prarodičích. Z 99% jsou naše geny napříč lidským pokolením v podstatě totožné, zbývající jedno procento je však zásadní – právě to nás totiž odlišuje od všech ostatních. Náš lidský genom je již zmapován a obsahuje asi 25 000 genů, které ovlivňují náš život. Ovlivňují nás však nejen samotné geny, ale i faktory vnějšího prostředí, se kterými přicházíme do kontaktu. Když se v genu vyskytne chyba (mutace), objevuje se nemoc, například obezita, ale například i nádor.

Dobrý důvod pro změnu

Cokoliv máte v genech zapsány, pokud chcete být zdraví, budete se o to muset snažit. Pokud máte sklony k obezitě, bude muset být vaše snaha ještě o něco větší a hlavně trvalá.

Neděláte to nakonec jen pro sebe

Geny, které dostaneme do vínku, jsou neměnné. Nicméně rodiče, kteří pomocí zdravé životosprávy výrazně upraví svou váhu, obvykle své návyky přenesou na své děti.

To mimo jiné znamená, že snaha zhubnout ještě před otěhotněním je nezbytná. Genetiku tím sice nepřepíše, ale nejde jen o ni.

Neovlivňuje nás jen genetika, ale také takzvaný mikrobióm - bakterie, které s námi žijí v souladu. Je jich přibližně 300 miliard. Zhubnutím, změnou stravování a lepšími životními návyky se upravuje složení těchto bakterií, které pak pozitivně ovlivňují nejen nás, ale i naše potomky.

Tajemství národů

Asijské ženy v Singapuru jsou malé a drobné, Afričanky žijící v Mali štíhlé jako gazely, Kolumbijka zavalitější, často s pozadím, které některým - například zpěvačce Shakiře - závidí celý svět? Jak konkrétně populace vypadá, je do značné míry ovlivněny prostředím, ve kterém žili její předci. Byli jsme přizpůsobení podmínkám vnějšího prostředí tak, jak to pro nás bylo výhodné. Pro některé populace je klasická menší výška či typické plnější tvary některých partií, podobně jako někteří mají sklon přibírat spíše v oblasti břicha (obezita typu jablko) nebo v oblasti boků a hýždí (obezita typu hruška). Díky tomu pak máme v genech zakódované mechanismy, které se týkají příjmu potravy, vnímání sytosti, preference potravin nebo vstřebávání některých živin. Dnešní doba je však natolik charakteristická migrací populace a prolínáním kultur, že některé typické rysy - například vzhled, výška, ale i tvar postavy jednotlivých skupin se pomalu začínají stírat. Pravda je, že potkat na ulici zavalitějšího nebo dokonce obézního Asiata není dnes až takový problém jako kdysi, avšak primární roli v tom, jak vypadáme, hrají stále naši prapředci: Co do nás zapsali, to nosíme. Neseme si s sebou však výbavu, která byla zkonstruována pro pradávný svět, a protože s ní neumíme zacházet, tloustneme.

Navždy štíhlí Francouzi?

V čem tkví tajemství štíhlosti tohoto národa, když geneticky se od jiných evropských zase tolik neliší? Tajemství francouzské štíhlosti není v dietách, ale v životní cestě, na níž si vylaďují návyky, hledají, co jim prospívá, a učí se, co jim škodí - s optimismem a úsměvem na rtech. Vše je otázkou osvojení si základního pravidla: nauč se oklamat sebe samého. Pro francouzskou populaci je typický pozitivní a pohodový přístup k jídlu s výběrem kvalitnějších potravin. Francouzi jedí menší porce delší dobu, beze spěchu a dalších činností při jídle. Je to tedy spíše kulturní fenomén, geneticky jsou na tom víceméně stejně jako jiné evropské národy. S francouzskou populací je spjat také obecně známý "francouzský paradox", který udává nižší výskyt kardiovaskulárních onemocnění navzdory vyššímu příjmu rizikových nasycených mastných kyselin. Nižší výskyt těchto onemocnění může souviset mimo jiné se střídmým a pravidelným pitím vína. Právě to obsahuje prospěšné flavonoidy, konkrétně resveratrol. A onemocnění srdce a cév jdou mnohokrát ruku v ruce s nadměrnou tělesnou hmotností.

Proč svět tloustne?

Obezita je v posledních desetiletích zdravotním problémem téměř na celém světě. Na jejím rozvoji se podílí množství faktorů, přičemž jedním z nich jsou i geny. To, že je obezita podmíněna geneticky, naznačuje takzvaná "hypotéza" šetrného genotypu. Tato genetická výbava byla důležitá hlavně v dřívějších podmínkách. V té době byl častý nedostatek potravy a tento genotyp tak našim předkům umožňoval přežít například období válek či hladomor. V dnešní době jsme však vystaveni spíše opaku, a tak rozvoj obezity nabral na intenzitě. Řetězce rychlého občerstvení jsou oblíbené
proto, neboť reprezentují preference pro druhy potravin, které se vyvinuly v dávno minulém prostředí nedostatku. Dnes však tyto složky konzumujeme nadměrně díky jejich hojnosti a staré strategie nyní škodí našemu zdraví. Uvízli jsme na místě s preferencemi, které se vyvinuly v úplně jiných podmínkách. Avšak ne všichni lidé, kteří žijí ve vyspělých zemích jedí hamburgery a mají nedostatek pohybové aktivity, se stávají obézními. Jak je to možné? Je to právě proto, že prostředí zformovalo jednotlivé národy nebo skupiny etnického původu každou trochu jinak a její zvyky také trošku jinak.

Geny ovlivňují vše

Geny jsou mocné. Ovlivňují ukládání tuku v tukových buňkách, hospodaření s energií a její výdej při svalové práci i v klidném režimu (bazální metabolismus) nebo chuťové preference. Dědí se také citlivost vůči inzulínu (snižuje hladinu cukru v krvi) nebo temperament související s mírou pohybu a fyzické aktivity a tím opět s energetickým výdejem.

Mohlo by vás zajímat: 5-denní detox jídelníček, který napraví vaše trávení: Přebytek jedů v těle totiž zabraňuje účinnému hubnutí

Šetrné geny fungují, ale ...

Něco určitě bude i na teorii "šetrných" genů, podle níž přibíráme proto, že si organismus - podobně jako těla dávných lovců mamutů - v době nadbytku ukládá tuk do zásoby pro období hladovění. Problém je, že moderní člověk nedostatkem potravy netrpí, a tak jsou jeho tukové polštářky čím dál plnější. A pokud si hladovku sám naordinuje jako drastickou dietu a lékaři nedoporučí redukci váhy a dělá tak opakovaně, "šetrné" geny se následně po obnovení normálního příjmu potravy postarají o to, že takový jedinec začne nezadržitelně přibírat (když se mu nezvýší energetický výdej, tedy nepřidá pohyb) - tělo v "obavě" z dalšího utrpení hromadí na horší časy.

Přesto lékaři varují před podnikavci, kteří tyto informace na vědeckém základě zneužívají a ve společenském prostředí vyznávajícím kult štíhlosti až vyhublost nabízejí lidem toužícím zhubnout "zázračné" diety podle individuálního genetického profilu.

Od mýdel na hubnutí na analýzu DNA

Je zajímavé, že kromě úplných hloupostí, jako jsou mýdla na hubnutí nebo akupunkturní jehličky v uchu, je většina šarlatánských metod shazování kilogramů vystavěna na vědeckém zrnku pravdy, které však nemá biologický význam a jehož praktická nástavba nefunguje. To se týká i diety na základě genetického profilu. Genů jsou celé stovky a ovlivňují se navzájem, přičemž většinu kombinací a mutací vědci zatím nemají přesně zmapovanou. Ale i kdyby měli - ani ovlivnění nejúčinnějšího genu, zodpovědného za obezitu, by se nepromítlo do snížení tělesné váhy výrazněji než v řádech stovek gramů u člověka vysokého kolem 170 centimetrů.

Je obezita tedy dána geneticky?

Obezita sice je zhruba ze 40 procent podmíněna geneticky, ze 60 procent však o tělesné hmotnosti rozhoduje životní styl a v něm hlavně způsob stravování a pohyb. Nárůst obezity v posledních desítkách let poté není důsledkem změněných genetických dispozic, ale výsledkem výrazné změny životního stylu spočívající v omezení fyzické aktivity při téměř neomezené dostupnosti energeticky bohaté stravy.

S obezitou je přímo spojených asi 150 genů, kterým se říká kandidátní geny. Kromě nich však při vzniku obezity může hrát roli asi 600 genetických polymorfismů (polymorfismus = stav charakterizovaný bohatostí vzhledu, projevů či příznaků v rámci jednoho jevu) s méně výrazným vlivem. Dědičnost obezity má polygenní charakter, což znamená, že je dána kombinací desítek až stovek různých genů a jejich vzájemným působením v kombinaci s vlivy prostředí. Právě proto, že geny na sebe vzájemně působí a jsou stejně v interakci  s vnějším prostředím, je velmi obtížné určit význam jednotlivých genů při vzniku a rozvoji obezity a její komplikací. Příliš se to v celosvětovém měřítku nedaří ani vědeckým a lékařským kapacitám - jak by to tedy mohli tak suverénně, jak to prezentují odborníci na genetickou dietu, zvládat hubnutí podle genů?

Hledání diety, která zaručeně funguje

Dieta podle genů, krevních skupin, typu metabolismu, barvy potravin, paleo dieta, diety tukožroutská, bezsacharidová, proteinová, vajíčková, čokoládová, mléčná, džusová nebo dokonce "hladová", kdy nejíte vůbec, ba dokonce hubnutí s pomocí záměrně spolknuté tasemnice ... raději dost. Proč tolik lidí hledá stále nové a čím dál šílenější metody hubnutí místo aby jednoduše přijali jednoduchý fakt, že nejspolehlivější a natrvalo se přebytečná kila shazují kombinací pohybu a vyváženého jídelníčku pokrývajícího u konkrétního člověka potřebu energie, základních živin (tuky, cukry, bílkoviny) a mikroživin (vitamíny, minerály, stopové prvky)?

Příjem a výdej v rovnováze

Žijeme v toxickém prostředí, které provokuje ke konzumaci energeticky bohatých tučných a sladkých potravin, po kterých navíc roste pocit hladu i chuť na další jídlo. Jídlo dávno neslouží k uspokojení fyziologické potřeby, ale stalo se hrozbou, modlou, odměnou, lékem na stres, úzkost i depresi. Ideálem krásy je přitom stále postava typu Twiggy. Toto využívají obchodníci s hubnutím, nabízející štíhlou figuru na počkání. Postupují chytře: Nejprve vzbudí v lidech nespokojenost s vlastním tělem a pak předloží jednoduché a rychlé řešení, na které slyší hlavně ženy. Skutečně obézních je jich asi 20 procent, ale až 95 procent jich alespoň jednou za život cíleně hubne. slova jako "zázračná", "převratná" či "speciální" dieta "jen pro vás", "šitá na míru" apod. vytvářejí dojem něčeho exkluzivního, výjimečného, ​​s čím se "obyčejné" doporučení lékaře k udržování rovnováhy mezi příjmem a výdejem energie nemůže měřit.

Jak lze využít poznatky z genetiky?

Doporučení pro léčbu většiny pacientů s obezitou jsou velmi podobné a liší se pouze v detailech podle životní situace nemocného; případné podstatnější odchylky mohou být dány přítomností komplikací, jako je diabetes nebo zvýšení hladiny lipidů (tuků) v krvi. Genetické vyšetření obézních osob a určení variant různých genů má v současné době význam vědecký, avšak zcela chybí důkazy o účinnosti a smyslu personalizovaných, osobních doporučení založených na konkrétních genetických variantách u jednotlivých lidí.

Velký objev malého významu: gen pro tvorbu leptinu

Geny, jejichž vliv na rozvoj obezity vědci a lékaři již prozkoumali a potvrdili, by se daly spočítat na prstech rukou. Jako příklad lze uvést gen pro tvorbu leptinu. Leptin je protein tvořící se v tukových buňkách v tukové tkáni. Jeho hlavním úkolem je adaptace organismu na hladovění, ale nejen to. Podílí se také na udržování energetické rovnováhy (omezuje příjem potravy a zvyšuje energetický výdej) a signalizuje množství tuku v těle a nutriční zásoby, což má význam v regulaci nástupu puberty a menstruace a promítá se i do kostního metabolismu a tvorby kostní hmoty.

Vliv genu pro tvorbu leptinu skutečně může být cestou ke snížení obezity, ale jen u pacientů s mutací tohoto genu, kteří mají těžkou obezitu vzniklou již v raném dětství. Navíc nositeli tohoto genu jsou na celém světě jen desítky rodin, čili ani tento poznatek neřeší problém mnohamilionové světové armády obézních. Objev genu pro tvorbu leptinu vědce nejprve nadchl, nadšení však brzy zchladilo poznání nízké využitelnosti tohoto poznatku v praxi.

Nepřehlédněte: Natália cvičila a jedla zdravě, přesto přibírala: V čem byl problém, že nedokázala rozpustit břišní tuk?

Co je to obezita? Jaké je normální BMI?

Obezita je definována jako nadměrné uložení tuku v těle, orientačně jde o hodnotu BMI nad 30 (BMI 25 - 30 znamená nadváhu). Tato choroba a její vyvolané onemocnění se týkají více než 1,5 milionu obyvatel ČR. Obézních je 75% z téměř 900 tisíc diabetiků, obezita souvisí i s rostoucím výskytem cévních mozkových příhod, infarktů myokardu a dalších závažných chorob.

Ve srovnání s neobézní populací mají obézní asi osminásobně vyšší riziko, že se nedožijí průměrného věku a zemřou předčasně, a to až o 10 let dříve. Naopak nejlepší životní prognózu mají lidé s BMI 20 - 22. BMI zjistíte, když svou váhu (v kg) vydělíte druhou mocninou tělesné výšky (v metrech).

Foto:
Profimedia
Zdroj:
Michael Achberger

Související články

Diskuse k článku

comments powered by Disqus

Nejčtenější články

Obsah online magazínu feminity.cz je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu, nebo jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu zakázáno.

Kontakt

© Copyright 2021 Frogfoot s.r.o..