Kolik procent tvoří při seznamování vzhled? Partnera si podle odbornice na začátku vybíráme pudově

Na začátku vztahu přeskočí jiskra. Lze hovořit o jakési chemické reakci založené na vzhledu či hormonech. Pro partnera se stáváme nejdříve sexuálním objektem, neboť matka příroda to tak už zařídila. Ale jak si vypěstovat lásku? Prý by stačilo namíchat elixír lásky, ale tam se věda ještě nedostala. Naštěstí je to stále v rukou nás samotných...

Zdroj: Profimedia
Zdroj: Profimedia

První se zamilují oči, ale první dojem nám přeci jen něco prozradí.

Říká se, že první se zamilují naše oči, které oslní vzhled člověka. Někdo věří, že je to směs chemických reakcí v našem těle. Jiní jsou toho názoru, že jde o dočasné zbláznění hormonů a vzplanutí citů. Jiní to nazývají o něco poetičtěji a vidí v tom osud či tu pravou lásku. Někdo věří, že se přitahujeme na základě zvláštních vůní těla, které vyzařujeme, a nemáme na mysli parfém. Jsou prý za tím naše geny, které podmaní lidskou vůni, přes kterou vnímáme přitažlivost, ale i nepřitažlivost člověka. Nazvěme to jak chceme, ale vše začíná zpravidla tím, když dotyčného, ​​dotyčnou poprvé uvidíme. První dojem udělá své, i když si mnozí snažíme namluvit, že se jím nenecháme ovlivnit, že my k tak povrchním typům lidí nepatříme. Je to však skutečně tak? Psycholožka PhDr. Martina Šadláková z Lázní Nimnica je také tohoto názoru: "Často sami sobě namlouváme, že my se nenecháme ovládat povrchními předsudky, to jest i vzhledem. No první dojem, i když je často neúplný nebo zavádějící, nám z evolučního hlediska poskytuje cenné prvotní informace o druhém člověku. Je však na nás, jak s těmito informacemi dokážeme zacházet. Můžeme se jimi nechat pohltit, což nás často vede ke zklamáním či nedorozuměním, nebo si je uchováme jako podklad pro další hlubší poznávání člověka," objasňuje na úvod.

Na začátku vztahu jsme vnímáni jako potenciální sexuální objekt

Ačkoli by někteří s tímto tvrzením nesouhlasili, na základě toho, že dáme přirozeně na první dojem, jehož součástí je nepochybně i vzhled, lze říci, že ačkoli možná nevědomě, jsme na začátku rodícího se potencionálního vztahu jako sexuální objekt. Podle PhDr. Šadlákové je přitažlivost podmíněna naším vzhledem, která funguje mezi lidmi na biologických principech. V tomto směru můžeme tedy hovořit o jakési chemii odehrávající se v našich hlavách, tělech. "Zároveň se u člověka předpokládá i účinné využívání rozumu a svobodné vůle. Výzkumy potvrzují, že si na člověku všímáme nejdříve vnější charakteristiky v jeho komplexnosti, jakými jsou rasa, pohlaví, věk a tělesné disproporce (a přitom není naším cílem člověka nijak diskriminovat) a až potom přecházíme k specifickým, nicméně stále vnějším kvalitám, jakými jsou výraz tváře, oči či vlasy. V případě výrazu obličeje a očí však už je snahou člověka podívat se do prožívání svého protějšku. Ne nadarmo se říká, že oči jsou zrcadlem do duše," popisuje psycholožka. Jak se říká, musí to tedy nejdříve pěkně zajiskřit, čili v tom musí být nějaká ta chemie.

Mohlo by vás zajímat: Tento typ mužů je horší než sukničkář. Máte ho doma i vy?

Nejdříve dáme obalu šanci předvést, jestli i vnitřek za to stojí

Partnera si tedy na začátku vztahu vybíráme pudově, plně si vědomi toho, co hledáme. Pokud žena nebo muž, který nás upoutal vzhledem, ví přesně, jakého partnera hledá po fyzické stránce, jde tímto směrem. Dá tedy šanci předvést obalu, jestli i vnitřek stojí za to. Koneckonců na tomto fungují i ​​seznamky nebo sociální sítě. Tam je to vysloveně o prvním dojmu na základě vzhledu. Vidíme jen fotografii, která však může být klamavá. Rozhodneme se dát vzhledu šanci a stačí jediné slovo dotyčného dotyčné při osobním setkání a ztratíme všechna očekávání. Na riziko sociálních sítí a hledání potencionálního partnera upozorňuje i PhDr. Šadláková: "Snadno se může stát, že prostřednictvím moderních sociálních sítí získáme o druhém člověku jistou akceptovatelnou představu, která koresponduje s našimi očekáváními budoucího partnera, ale osobní setkání nás nakonec zklame. Najednou vnímáme na člověku kromě jeho slov i jeho neverbální stránku, tedy řeč těla a Paralingvistika (tón řeči, intonaci), což celý projev člověka bytostně dotváří. No a na biologické úrovni samozřejmě začneme vnímat i vůni a fyzickou přitažlivost. Je pak na vědomém rozhodnutí člověka, za jakých okolností chce vstoupit do vztahu s druhým."

Jsme sobci, pokud stavíme na vzhledu?

To, zda výběr partnera na základě vzhledu lze nazvat sobeckým, je na polemiku. Co jiného nás má upoutat na první pohled, než vzhled člověka? Proto ještě nemusíme být bezpodmínečně povrchní a sobečtí lidé. Všichni máme jisté očekávání, jisté preference, jistou představu, jaký typ muže, ženy se nám líbí a na tom by přece nemělo být nic nevhodného, zpochybnitelného či sobeckého. To, jaké vnější znaky si všímáme na příštím partnerovi, nás přece nedefinuje jako lidí. Nelze na základě toho škatulkovat. Stejného názoru je i PhDr. Šadláková, která podotýká, že je i rozdíl v tom, zda hledáme dlouhodobého partnera nebo povrchně saháme jen po zábavě, a tedy hledáme partnera pouze na krátký románek. V takovém případě je vzhled skutečně priorita. No stejně to nemusí o člověku vypovídat, že je povrchní nebo špatný, dělá však nezralé rozhodnutí. "Myslím, že výběr partnera na základě vzhledu nelze nazývat sobeckostí. Volíme si na základě jistých preferencí. Pokud však žena nebo muž nehledají dlouhodobého partnera, může být pro ně nejdůležitějším a často jediným kritériem právě vzhled, a to se dá nazvat spíše nezralostí v uvažování než jako sobeckost."

I na základě vzhledu si vybíráme člověka, který by mohl být potenciálním rodičem

Chemie, přitažlivost mezi partnery, vzhled souvisí s tělesností a s plodností, která je naší součástí. Proto se může stát, že v okamžiku jak například ženy uvidí svého potenciálního budoucího partnera, rovnou si představí, jak by vypadali jejich společní potomci. I to se stává. Podle více výzkumů dokonce i muži si vybírají partnerku i na základě tvaru postavy, dokonce upřednostňují plnoštíhlejší postavu krev a mléko, i proto, že to v nich evokuje dravost, sexualitu a plodnost ženy. Jaksi přirozeně pokládají plnější ženu za zdravější a plodnější ženu, potenciální matku svých potomků. To potvrzují i ​​slova PhDr. Šadlákové: "Tělesná symetrie souvisí s plodností a nepřítomností genetických anomálií. Například muže se symetrickými rysy obličeje hodnotí ženy jako sexuálně atraktivnější. Naopak muži jsou preferované na ženy s typickým poměrem mezi pasem a boky, což evokuje mužům optimální plodnost ženy a zároveň zajišťuje, že žena není zrovna těhotná. Intuitivně si vybíráme člověka, který by mohl být potenciálním rodičem našich dětí."

Čtěte také: Manželovi jsem darovala jako vánoční dárek sexy kalendář: Myslela jsem si, že je to sen každého muže

Hormonální exploze působí jako droga, ale neúčinkuje dlouho

Podle PhDr. Šadlákové má hormonální systém v lidském těle skutečně své opodstatnění a je dobře naprogramovaný. Na základě něj jsme schopni prožívat mnohé emoce i dělat rozhodnutí. Takže se dá říct, že chemie a vzhled spolu velmi úzce souvisí, a to nejen na základě mnoha výzkumů. Stačí mít jen pozorné oko a všímat si lidského chování, které je silně podmíněno hormony v našich tělech, a tedy i samotnou chemií. Chemie či hormony lomcují začátkem vztahu, vzájemnou přitažlivostí, zájmem o toho druhého, ale nakonec jen čas ukáže, zda jsme schopni dlouhodobého vztahu, a to už se odvíjí od našich zkušeností i životního pohledu. Přes fyzickou přitažlivost jsme schopni prožívat mnohé a nepochybně má své místo v partnerském životě i po letech. Ačkoli léty už většina z nás není tak silně ovlivněna vzhledem partnera, jsou ve vztahu přítomny jiné emoce, které drží vztah pohromadě. Tím však nechceme říci, že jiskře ve vztahu po letech můžete dát sbohem. Jistá dávka chemie je stále na místě a pověstná jiskra by se měla udržovat mezi oběma partnery. PhDr. Šadláková to vysvětluje svými slovy: "Hormonální exploze působí jako droga, ale neúčinkuje dlouho. Toto hormonální vypětí je stav, který člověka postupně nutí přejít do šetrnějšího režimu. A zde přichází na řadu láska v hlubším významu slova. V ní bychom měli být připraveni nejen přijímat, ale i dávat. Pokud chceme udržet v manželství lásku i po dlouhých letech, měli bychom být ochotni na vztahu stále pracovat."

Když se jiskra vypaří, někteří ji začnou hledat v jiných lidech.

Pokud vztah nestaví na pevných základech a jeho existence je podmíněna i poté ve velké míře vzhledem či přitažlivostí, partneři o sebe časem přestanou projevovat zájem. Pověstnou jiskru se pokusí někteří jedinci najít znovu v jiném partnerovi. A tím se dostáváme k nevěře. Nevěrní muži prý své zálety rádi ospravedlňují tím, že jsou to geny, tedy i hormony. Ačkoli pár výzkumů připouští, že někteří muži mají genetickou predispozici na nevěru, stále existuje svobodná vůle. Nicméně faktem zůstává, že vztah založený na aktuálním vzhledu partnerů nemá dlouhodobou perspektivu. Pokud je vzhled naším prvním kritériem pro volbu partnera, je to v pořádku. Pokud je však hlavním a jediným kritériem během trvání celého vztahu, koledujeme si o to, že se staneme nevěrníky nebo i podvedenými.

Na začátku vztahu dají na vzhled více muži, léty však zase ženy.

Co si myslíte? Jsou ve vztahu a otázce partnerství více vzhledem posedlé ženy nebo muži? Popřípadě, kdo řeší vzhled partnera mnohem raději a častěji? Ženy nebo muži? Některé výzkumy prozrazují, že v prvotních fázích vztahu dbají na vzhled více muži, protože je vzbuzuje k touze po ženě. No a léty jsme to prý právě my ženy, které si více potrpí i na vzhledu partnera v rámci dlouhodobého vztahu. Je dokázáno, že ženy jsou ty, které se chtějí i s přibývajícím věkem stále více líbit. O usazených mužích se naopak říká, že jim je dobře, tedy za předpokladu, že jsou v partnerství spokojeni, a proto mají spíše tendenci přestat se o sebe starat, protože usoudí, že když už mají ženu, tak to není potřeba. Dokonce mnozí mají ve zvyku i přibrat, vždyť to některé známe, nemám pravdu? Žena to vnímá opačně. Ta se chce svému muži líbit, ať je jí 20, 30 nebo 50 let.

Nepřehlédněte: Typy milenek, které si muž nikdy nevezme: Může být i nejkrásnější, když postrádá tuto věc, chlap nemá o víc zájem

Naštěstí se chemie ještě nevyznamenala, láska je v rukou lidí a přírody.

Chemie podmíněna vzhledem muže a ženy je prvotním impulsem k zahájení vztahu. Moralizovat o důležitosti povahy a nitra člověka hned na začátku mi přijde trochu pokrytecké, protože nejdříve se bez debaty zamilují oči, pak se otevírají a buď máme o toho člověka zájem, nebo ne. A tehdy to nezachrání ani vzhled. U někoho hraje vzhled důležitou roli jen na začátku, jiný si na něm buduje vztah, ale tím ochuzuje jen sám sebe a připravuje se o možnost poznat skutečné nitro člověka. Někdy má vztah problém přežít roky, neboť i přitažlivost ustupuje do pozadí a mladí nejsme věčně. Na druhé straně je třeba hledat jiskru ve vztahu, který máme, než v nevěře s cizí osobou. Jak to vidí PhDr. Šadláková? "Kdo by však chtěl podstatu člověka zjednodušit pouze na to, že jsme sexuální objekty zaměřené na rozmnožování, nahlížel by na nás jen jako na shluk buněk, který se řídí svými instinkty. Fungujeme sice biochemicky, ale stále je zde prostor na duši. To, že bereme v úvahu i svobodnou volbu člověka, není moralizující, ale spíše vyzdvihující člověka nad úroveň zvířat, tedy humánní." Jak si tedy udržet lásku a chemii či přitažlivost i po letech? Vědecky založení lidé by možná konstatovali, že by stačilo umět namíchat nějaký univerzální elixír lásky nebo aby si člověk na sebe nastříkal hormon oxytocin a hned bude pro opačné pohlaví přitažlivější. Naštěstí se v tomto ještě chemie nevyznamenala a láska je stále jen v rukou nás lidech a přírody.

Foto:
Profimedia
Zdroj:
fem

Diskuse k článku

comments powered by Disqus

Nejčtenější články

Obsah online magazínu feminity.cz je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu, nebo jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu zakázáno.

Kontakt

© Copyright 2020 Frogfoot s.r.o..